Jiří III.
Jiří III. (4. června 1738 – 29. ledna 1820) byl králem Velké Británie a Irska, později Spojeného království Velké Británie a Irska. Na trůn nastoupil 25. října roku 1760 jako třetí panovník z Hannoverské dynastie. Byl zároveň prvním Hannoverským panovníkem, který se narodil v Británii a za svůj mateřský jazyk si zvolil angličtinu namísto němčiny (Německo za svého života nikdy nenavštívil). Jiřího dlouhá vláda byla poznamenaná sérií válek, které pohltily téměř celou Evropu. Na počátku jeho vlády porazila Velká Británie Francii v sedmileté válce a stala se dominatní evropskou mocností v Severní Americe (tato část sedmileté války na severoamerickém bojišti bývá označována jako Francouzsko-indiánská válka). Nicméně, tyto kolonie byly během Americké války za nezávislost ztraceny, což vedlo k založení Spojených států amerických. Později se Jiřího království zapletlo do válek proti revoluční a napoleonské Francii, které nakonec vyústily k porážce Napoleona v roce 1815. Později se začaly projevovat u Jiřího III příznaky mentálního onemocnění. Byl zmatený, surový a měl velké obtíže rozeznat i vlastní ženu, která jeho nemocí velice trpěla. Tehdejší lékaři označili Jiřího nemoc za krevní onemocnění zvané porfyrie. Nedávný průzkum, ale prokázal vyskoké množství jedovatého arzénu, který byl nalezen při zkoumání vlasů krále Jiřího III. Arzén by mohl být pravděpodobně důvod Jiřího šílenství a zdravotních problémů. Každopádně se Jiří III ze své nemoci několikrát uzdravil a celé království nad tímto zázrakem jásalo, neboť byl Jiří u svého lidu mimořádně oblíben. Nemoc však pouze dřímala a v roce 1810 se probudila naposledy. Jiří III. byl uznán za neschopného vlády a jeho nejstarší syn Jiří se stal regentem království (Prince Regent) . Po smrti svého otce usedl na trůn jako Jiří IV.
